Co je domácí systém skladování energie?

Zařízení pro ukládání energie pro domácnost ukládají elektrickou energii a v případě potřeby ji využívají – známé také jako produkty pro ukládání energie nebo „systémy pro ukládání energie na baterie“, dále označované jako domácí úložiště. Základní součástí domácího úložiště jsou dobíjecí baterie, obvykle lithium-iontové baterie nebo olověné baterie. Dalšími součástmi jsou invertory, které dokážou inteligentně řídit řídicí systém nabíjení a vybíjení.

Zavedením akumulace energie do běžných domácností můžeme realizovat koncept distribuované výroby, zmírnit přenosový tlak elektrické sítě a snížit spotřebu fosilních paliv, což je nezbytné decentralizované opatření k dosažení uhlíkové neutrality nebo nulové neutrality.

Již v 50. a 60. letech 20. století realizovalo Ministerstvo energetiky Spojených států projekt systému skladování energie, který vedla Sandia National Laboratory, aby provedl výzkum, jak ukládat jadernou energii. V 70. letech 20. století, kvůli těžké ropné krizi, které čelí Spojené státy, Sandia Laboratory přesunula své výzkumné zaměření na obnovitelné zdroje energie, které by mohly nahradit ropu. V 80. letech 20. století Ministerstvo energetiky Spojených států dále rozšířilo výzkumný projekt Sandia Laboratory – zkoumání projektů vývoje a testování baterií a zároveň vytváření obnovitelné energie. Od té doby se Sandia Laboratory pustila do průzkumu projektů skladování energie. Koncepce skladování energie však v té době byla ještě na národní úrovni a nezahrnovala komerční ani civilní využití.

V roce 1991 byl projekt povýšen na projekt síťového bateriového úložiště energie a současně se začala testovat i některá komerční zařízení pro ukládání elektrické energie. V tomto období se na výzkumu podílely také mezinárodní organizace zinku olova a instituce zabývající se výzkumem elektřiny. V roce 1996 se začaly formovat systémy skladování energie a začaly se rozšiřovat do komerčního a civilního využití.